čtvrtek 7. listopadu 2013

LET´S CELEBRATE 1 YEAR !!!

This article is written in Czech and in English!

A je to tady !!!

 Jak už jste nejspíš poznali, "slavím" můj 1 rok v UK a tak bych tento článek chtěla věnovat těm, kteří se mnou tento úžasnej rok prožívali. Proto bych byla ráda, kdyby jste si našli chviličku a přečetli si alespoň něco. Rozhodla jsem se to napsat jak v češtině, tak i v angličtině aby si to mohli přečíst i někteří z Anglie:)



Pořád jsem trošku v šoku a ani se mi nechce věřit, že jsem přesně před rokem 7.11.2012 vzala nohy na ramena a utekla ze Šumperka :D Teď když na to vzpomínám tak se směju, ale pravdou je, že jsem odjížděla jako vystrašená, nezkušená, ubrečená holka, která se musela začít starat sama o sebe a absolutně nevěděla do čeho jde. Jediným cílem bylo zlepšit si angličtinu, poznat samu sebe a taky samozřejmě hlídání dětí. Štěstí mi ale přálo a dostala jsem se k úžasné rodině kterou budu teď těžko opouštět..co na to ale říct?...život jde dál, rok v Anglii je maximálně dostačující (alespoň pro mě) a chci si dál pokračovat v mých snech - USA - letuška! Za tento rok jsem se naučila a poznala plno nových věcí, angličtina se mi zlepšila tak, jak jsem ani nepředpokládala, poznala jsem spoustu úžasných lidí z různých zemí, což mi dává příležitost je navštívit a taky trošku poznat jejich kulturu a jazyk. Navštívila jsem tu plno pěkných míst včetně Londýna samozřejmě, ale hlavně jsem se osamostatnila a začala si víc věřit (co se týče angličtiny,mluvení a vystupování před ostatníma)Vždycky jsem totiž byla a pořád trošku jsem citlivka, která se rozbrečí kvůli každé blbosti, ale díky mým kurzům angličtiny, práci ve skupinách atd jsem se stala silnější. Začátky na kurzech byly děsný, ale já se nikdy nevzdávám a proto teď čekám na můj certifikát!:) Abych ještě nezapomněla, v posledním měsíci jsem měla možnost hlídat roční holčičku a musím říct, že jsem za tuto zkušenost víc než ráda! Však to někteří znáte..přebalování, krmení, uspávání :D To už jsem se cítila jako au-pair a ne jak s klukem kterýmu je 12. 

Teď asi ta nejdůležitější část tohoto článku. 

To že jsem tady je jedna věc, ale druhá je ta, že bych tu nebyla bez mých úžasných rodičů. Těm bych chtěla poděkovat ze všeho nejvíc, protože mi vždycky pomohli a poradili s čímkoliv jsem potřebovala, v horším případě poslali nějaký ty peníze :D, ale byli tu pro mě den co den a nebýt skypu, tak asi nežiju :D! Pamatuji si moji mamču, když jsem poprvé zapla skype asi 1700 km daleko od domova a řekla mi v pláči "ty už nejsi moje malá holčička..už se musíš starat sama o sebe"..achjo..2 ubrečený ženský :D Takže mami: "Doufám že to bylo naposledy a teď už můžeš brečet jen radostí když přiletím" :D Sice jsem párkrát domů zavítala, ale po tomto roce tady jsem zjistila jednu věc...že mám opravdu ty nejúžasnější rodiče,kterých si budu vždycky vážit! A teď samozřejmě pár slov ještě k jedné důležité osobě - mé úžasné sestře! Jsem až v šoku jak jsi to všechno zvládla, protože mně ve 13 letech odjet ségra, tak nevím nevím. No ještě abys to taky nezvládla, když máš pokoj pro sebe (to se ale brzo změní ségra! :D) a spíš na mé super měkké posteli, nosíš moje hadry a jíš moje oblíbený bebe který tu nemám !:D Nicméně, být s tebou každej den na skypu je zážitek za zážitkem a není den, co bych se něčemu z tvých výmyslů nezasmála :D Jen tak mimochodem, už cvič Super Bass! Už se na tebe neskutečně těším :)

Jako další bych chtěla poděkovat mé host rodině, která mě od první chvíle brala jako dalšího člena rodiny. Za tu dobu co jsem tu jsme neměli absolutně žádný problém,zažili jsme spoustu pěkných okamžiků, pomohli a poradili mi se vším co jsem potřebovala a mají tak i trošku podíl na mé zlepšené angličtině. Za to bych jim chtěla strašně moc poděkovat,protože mi ten rok tady udělali vážně podle mých představ. Já se zase na druhou stranu snažila dělat nejlíp jak jsem mohla a doufám, že jste byli spokojení. Ne každá má totiž štěstí na rodinu a ne každá prožije to co jsem zažila já! Vím že slabý DĚKUJI asi nestačí, ale i tak děkuji za všechno!

No a v neposlední řadě patří obrovské díky mým kamarádům, čtenářům a kamarádům, který jsem poznala tady v UK. Byli jste tu se mnou celej rok, podporovali mě od začátku, psali do zpráv pěkný věci a komentáře a já si toho opravdu moc cením a jsem ráda, pokud jsem někomu byla nebo stále jsem inspirací! Snažila jsem se dělat jak nejlíp jsem mohla, když jsem přijela do ČR tak jsem se snažila najít čas pro všechny, takže doufám, že jsem vás nezklamala. Nechci tu jmenovat jednotlivce, ale je tu pár osob na kterých mi záleží a oni si pro mě vždycky našli čas: moje blondýny :D Markétka Kovářová, Denča Baženovová, Denča Jarkovská, Barča Valentová, Barča Kranichová, Kika Macková a pak určitě Verča Kovářová, Natálka Hrudová, Davča Šíma,Radek Lajter, Marťa Schőn, Klárka Nesvadbová,  Markét Havlíčková a můj skvělej bratránek Honza Císař!. Je vás určitě víc a pokud jsem na někoho zapomněla tak se ozvěte :D! Jsou tu ale ještě dvě osoby, kterým bych chtěla obzvlášť poděkovat, protože díky vám jsem to tu opravdu nevzdala : moje úžasný a krásný kamarádky z Francie Lily a z Lotyšska Karina !

Byla to výzva, ale jsem na sebe opravdu pyšná že jsem to zvládla a ušla kus cesty! Ještě jednou všem moc děkuji a těším se na vás za 20 dní  a doufám, že ten můj příjezd oslavíme!


Klidně mi napište i komentář pokud chcete..beru i negativní !:D

///

Let´s celebrate 1 year.

It´s here..my 1 year in the UK and I´d like to write this article to thank everybody who was with me all the time and spent this amazing year toghether with me.

I´m really shocked and still can´t believe it´s been one year since I came to the UK. I remember my first day..I was afraid of everything, didn´t know what to expect, cried every minute and had to start care about myself. My only goal was to improve my English and then also take care of children. I was lucky, found an amazing family and now I have to say that it´ll be really hard to say goodbye. Anyway, show must go on, one year in England is enough for me and I wanna continue in my dreams - USA - air hostess for the Emirates! During this year I had an opportunity to learn many things,  my English is better than I expected and I also met many amazing people from all over the world. I visited many beautiful places (Bristol, Bath, Stratford upon Avon..) and of course London which I really love! Anyway, the most important thing is that I became independent and more confident. I have always been really sensitive person who cries all the time but thanks to my English courses I became stronger. At the begining it was harder than I thought but I never give up on something what I want and that´s why I will receive my certificate soon. I would also like to write that I had an opportunity to look after one year old baby and I have to say that it was a great experience to the future. Some of you probably know what I´m talking about...changing diapers, feeding etc. :D I felt like a real au pair and not like an au pair with 12 years old boy.

Now it´s time to write the most important part of this article.

On the one hand I´m really happy to be here but on the other hand I would never had this chance without my parents. They deserve the biggest thank you because they were here for me everyday and helped me with everything I needed, and sometimes sent me some money :D (that´s not usual :D). If I had no opportunity to use Skype I would be probably dead !:D I remember my mum when I was on skype first time..she was like "you´re not my little girl...now you have to be independent" omg, 2 woman who cry :D...so, now mum : "I hope you will only cry when you´ll see me at the airport". It´s true that I was at home three times a year but I found that I have the best parents in the world ever! Another big thanks belongs to my sister! I´m really shocked how you were able to deal with everything because when I left my country I was like "She can´t do that..she´s still young"..but you know what? You nailed it and I´m really proud of you! And of course you survived without me...you have your own room (but it´s going to change soon sister! :D), sleep in my super soft bed, wear all my clothes and eat my favourite Bebe!:D However, be with you everyday on skype is more than funny..I can´t wait to hear Super Bass, so keep learning :D

Now, I would like to say thank you to my host family because they were here for me from the first day till the end and I´m more than happy that I found them. I think that we didn´t have any problem, had an amazing time with some funny moments and they also helped me to improve my English. I also learnt something from their culture and that´s a big advantage. They did my year here in England according to my dreams and that´s why I have to say thank you so much! I also tried to do my best and I hope that you were satisfied with everything. I know that I can´t thank you enough but THANK YOU! I will miss you so much.

Finally, I need to say a few words to my friends from my country, my readers and my friends from the UK. You were here with me all the time, every minute and everyday, supported me, wrote me many nice messages or comments and I really appreciate it and hope that I´ve been a good inspiration for you! I tried to do my best and when I came to the Czech Republic I always wanted to meet everybody, so I hope you were not disappointed. I don´t wanna write here names of my friends but some of you have always been here for me and you always found some time to be with me:  Markétka Kovářová, Denča Baženovová, Denča Jarkovská, Barča Valentová, Barča Kranichová, Kika Macková, Verča Kovářová, Natálka Hrudová, Davča Šíma, Radek Lajter, Marťa Schőn, Klárka Nesvadbová, Markét Havlíčková and my great cousin Honza Císař! I guess that I forgot somebody, so let me know if it´s true :D! There are 2 more persons who I met in the UK and I spent with them lot of time...it´s my beautiful friend from France Lily and from Latvia Karina :) Thank you girls for every moment with you!

It was a big challenge but I´m more than proud of myself! Once again THANK YOU to everyone and see u in the end of November in the Czech Republic..hope you´ll celebrate with me my arrival :)

I´m sorry if you find some mistakes in English and if you want you can write me a comment !

See you soon and have a nice day !:)

neděle 29. září 2013

AUTUMN FASHION FIX & THE SATURDAYS

Opět vás všechny zdravím z Birminghamu a přeji krásnou neděli :)!

Podzim už je tu a počasí přímo úžasné!(Což ovšem určitě nebude trvat dlouho a přijdou nepřetržité deště :D) Doufám, že si v ČR taky užíváte sluníčka a máte se dobře tak jako já tady :) S podzimem taky přišly nové kolekce oblečení a obrovská událost nazvaná Style Birmingham a Autumn fashion fix. Minulý rok jsem neměla možnost tuto show vidět,protože jsem v tu dobu ani neměla tušení že budu za 2 měsíce někde v Anglii, ale jsem maximálně ráda, že jsem tento rok šla a viděla všechno! Strašně moc jsem se těšila až uvidím Mollie King, kterou mám strašně ráda a hrozně obdivuji její styl, takže mi je i tak trošku takovým vzorem:) Celou show uváděla a na závěr celého večera a oslav 10. narozenin Bullringu (obchodního centra) si Mollie pozvala členky svojí skupiny The Saturdays a zazpívaly 3 písničky. Teď jsem vážně ráda, že jsem to nevzdala a jela se na ně podívat,protože to bylo víc jak úžasný !! Vystoupení bylo kolem 7 večer, ale protože mi nebylo dobře, rozhodla jsem se jet vlakem domů už  v 6. Ve vlaku mi to ale nedalo a asi na 3. zastávce jsem vystoupila a přestoupila na vlak zpátky do centra abych je stihla. Když už jsem tam vydržela tak dlouho, tak jsem si říkala že to přece nevzdám a že bych určitě litovala kdybych je neviděla. A taky ještě že jsem to udělala! Jediný co mě přivádělo k šílenství byli lidi :D! Vedro jak sviňa, pohnout jsem se nemohla a jít někam do obchodu bylo na 3 hodiny :D No něco jsem obětovat musela a stálo to za to! Však posuďte sami :)

 přelidněno :D

 Mollie :)




















 The Saturdays bez Frankie



Škoda že jste to taky nemohli vidět na vlastní oči, protože to byl opravdu super zážitek!
Tak zase brzy, BYE :)


úterý 17. září 2013

London - I will always love you !

Opět vás zdravím z Anglie :)!

Jak už název napovídá, minulou sobotu jsem opět zavítala do mého oblíbeného Londýna, kde jsem měla v plánu nakoupit už nějaký vánoční dárky. Byla jsem domluvená s jednou kamarádkou co tu v Birminghamu chodila se mnou na kurzy a přestěhovala se tam, ale nakonec jí volali z práce a musela jít,takže to nevyšlo. Zní to hrozně když říkám "vánoční dárky", ale přiznejme si to...podzim je tady a do vánoc to uteče jako voda a já už pak chci mít doma klid, nehonit se po obchodech jak blázen a shánět něco na poslední chvíli :D Musím říct, že při mně stáli všichni svatí, protože z pátka na sobotu byla nejvíc zima a pršelo,takže jsem se jen modlila aby nepršelo v Londýně. To mi taky vyšlo, protože jen co jsem vystrčila nohy z autobusu, udělalo se celkem pěkně (teda pěkně na anglii :D) a taky teplo. Jela jsem v kabátu, protože když jsem odjížděla z Birminghamu tak bylo 11°C a byla mi brutální zima :D Nakonec jsem byla ráda, že jsem si koupila vestu a mohla se převlíct....chození po obchodech v kabátu se opravdu nedá! :D A to nemluvím o tom, že se na Oxford Street nedalo ani pohnout...lidi všude kam jsem se podívala, přejít z jednoho obchodu do druhýho trvalo asi 30 minut, vystát frontu na zkoušení věcí dalších 30 minut a fronta na zaplacení opět. No katastrofa! Pak už jsem se ani nedivila že je tam tolik lidí, jelikož byl London Fashion Week. Takže můj plán nakoupit vánoční dárky trošku nevyšel a dá se říct že jsem si udělala malý vánoce jen sama :DAle když teď tak přemýšlím, pro ségru už dárek mám a to bude čučet!Tak už mi zbývají jen naši,což bude trošičku těžší :D Na to prodírání se mezi lidma jsem opravdu neměla,takže snad příště nakoupím víc. Určitě tam ještě jednou zavítám než odletím domů !:) No a teď něco málo na závěr, jelikož jak jsem už předem tušila, já nemůžu mít jeden den bez komplikací :D Tak si v klidu fotím Big Ben atd..říkám si že mám plno času, že na autobusák to mám od Big Bena tak cca 20 minut,takže to stíhám v pohodě...najednou jsem si ale uvědomila tu cestu zpátky a že to asi nebude trvat 20 minut, ale minimálně 40 :D Moje slova v první chvilku byly jen "Shit,Shit,Shit" :D Nahodila jsem takový tempo, že jsem i chvilkama běžela..díky bohu za moji kondičku teda! To jsem si ještě po cestě chtěla koupit něco na jídlo, protože jsem naposledy jedla asi ve 12 odpoledne a představa další 3 hodiny busem bez jídla už mě děsila...NAŠTĚSTÍ měl můj autobus ještě 15 minut zpoždění a tak jsem si něco stihla koupit..Takže to všechno dobře dopadlo, já se v klidu najedla a skoro celou cestu zpátky jsem prospala.























Snad se článek líbil a brzo zase napíšu..BYE :)
P.S. už jen 70 dní! :D